Pikardský ovčák BIJOU DE L´AVOCAT DE LA TOUR
standard |
FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie) F.C.I.-Standard č. 176 / 22.07.1993 / D
PIKARDSKÝ OVČÁK
(Berger de Picardie)
ZEMĚ PŮVODU: Francie
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 31.10.1964
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 1 ovčáčtí a pastevečtí psi (kromě švýcarských salašnických psů)
Sekce 1 ovčáci
Se zkouškou z výkonu.
CELKOVÝ VZHLED: pes střední velikosti, robustního vzhledu, ale elegantní formy, silný, dobře osvalený a dobře stavěný. Výraz obličeje je inteligentní, živý, bystrý, vyznačuje se vzhledem podobným grifonovi.
VÝŠKA: od 60 do 65 cm pro psy
od 55 do 60 cm pro feny
Vady: až o 2 cm nad maximum výšky.
Vylučující vady: pod minimem výšky, i ve třídě mladých. Více než o 2 cm nad maximem výšky.
HLAVA: ne masivní, má být v poměru k velikosti. Velmi lehký stop, je ve stejné vzdálenosti od špičky čenichu jako od týlního hrbolku. Lebka dosti široká, ale ne příliš. Srst o délce asi 4 cm. Obočí dobře vyvinuté, ale nezakrývající oči.
Vady: příliš vyznačený nebo minimální stop. Příliš dlouhá nebo příliš krátká srst. Chybějící nebo příliš vyjádřené obočí.
Vylučující vady: neodpovídající typu, špatné proporce, nedostatečné nebo příliš bohaté osrstění.
ČELO: při pohledu zpředu není ploché, ale lehce klenuté, s lehkou čelní rýhou.
Vady: nedostatečně nebo příliš silně klenuté. Příliš vyznačená čelní rýha.
Vylučující vady: plochá nebo kupolovitá mozkovna, ubíhající nebo příliš strmě spadající čelo.
LÍCE: ne příliš silně stavěné, ale také nikoliv ploché, měly by být přiměřeně zaoblené. Zadní část lící je pokryta stejně dlouhou srstí jako trup.
Vady: příliš vyjádřené líce, povolené nebo chybějící svalstvo.
TLAMA: silná a ne příliš dlouhá, nesmí končit špičkou. Nosní houba vždy černá. Pysky suché a dobře přiléhající. Nosní hřbet je rovný. Lehké vousy a bradka.
Vady: Příliš dlouhá a úzká tlama, příliš silná, špičatá nebo pravoúhelníková. Úzký nos, částečně masové barvy, tlustý koutek, tlustý spodní pysk. Klenutý nosní hřbet. Chybějící vousy a bradka. (Srst na hlavě musí být přibližně 4 cm dlouhá a vousy a bradka musí být patrné.)
Vylučující vady: proporčně neodpovídající lebce. Visící pysky. Nosní houba jiné barvy než černé. Depigmentace sliznic.
ČELISTI: mohutné, hermeticky se uzavírající, bez předkusu nebo podkusu.
Vady: velmi lehký předkus nebo podkus. Při absenci 2 premolárů se nesmí zadat CAC ani Res.CAC, při absenci 4 premolárů se nezadá výborná. Kariézní zuby podle závažnosti. Zlomené nebo vytržené špičáky.
Vylučující vady: absence více než 4 zubů, vyjádřený předkus nebo podkus.
UŠI: střední velikosti, v bázi široké, dosti vysoko nasazené. V bázi připomíná ovčí ucho, přirozeně je vždy nesené vztyčeně. Špička lehce zaoblená. Lehce divergentně nesené uši se tolerují. Délka 10 cm, nikdy více než 12 cm, ani u psů na horní hranici výšky.
Vady: příliš velké uši nebo uši připomínající belgického ovčáka, příliš nízko nasazené nebo příliš blízko u sebe nesené.
Vylučující vady: nesprávně nesené uši.
OČI: střední velikosti, nevystupující, tmavé barvy, nikdy světlé nebo „skleněné“. Zbarvení duhovky je více či méně tmavé, podle barvy srsti, ale nikdy světlejší než oříškově hnědé.
Vady: cokoliv, co neodpovídá výše uvedenému popisu.
Vylučující vady: „skleněné“ oči, šikmo posazené, nestejné. Příliš světlá barva.
VÝRAZ: výraz nesmí být ani zlý ani nedůvěřivý.
Vylučující vady: bázlivý výraz, uhýbavý pohled.
KRK: silný a osvalený, dobré délky, v pohybu nesený vzhůru a dobře nasazený v plecích. Hlava hrdě nesena.
Vady: dlouhý a úzký krk, krátký a tlustý krk, neharmonicky vystupující z plecí, volná kůže.
TRUP: hrudník hluboký, ale nikoliv přehnaně – nesmí být hlubší než k loktům. Hned za lokty měřený obvod hrudníku musí přesahovat kohoutkovou výšku o 1/5. Délka trupu přesahuje kohoutkovou výšku jen o málo. Hřbet rovný, bedra pevná. Hrudní koš je v horní třetině dobře klenutý, pak se zplošťuje k hrudní kosti. Břicho lehce vtažené. Záď postupně přechází v zadní část stehen. Stavba kostry patrná, ale nikoliv přehnaně.
Vady: v závislosti na závažnosti nedostatku. Trup příliš těžký nebo lehký, příliš dlouhý, příliš útlý, příliš hluboký. Hrudní koš příliš plochý nebo příliš kulatý. Stavba odpovídající bouvierovi. Záď příliš rovná nebo příliš strmě spadající.
Vylučující vady: výše jmenované chyby velké závažnosti.
OCAS: osrstění, délka srsti stejná jako na trupu. V klidu dosahuje ocas k hlezennímu kloubu a je svěšený dolů s lehkým zakřivením na konci. V pohybu může být ocas nesen o něco výše, ale nikdy nad hřbetem.
Vady: nedostatečné nebo přílišné osrstění, příliš krátký, zakřivený, chybně nesený.
Vylučující vady: trvale nesený nad hřbetem, nízko nesený v důsledku operace (přerušení svalů), pahýlovitý nebo chybějící.
HRUDNÍ KONČETINY: plece dlouhé a šikmé, poskytující lehkost pohybu, svalnaté, ale ne těžké. Končetiny jsou kolmo postavené. Suchá kostra. Vyznačené klouby, ale bez dojmu špatné stavby. Nadprstí zezadu dopředu lehce šikmé, což dodává končetinám pružnost a usnadňuje náhlé zastavení v pohybu.
Vady: příliš dlouhé plece (jako chrt) nebo příliš strmé (jako bouvier), úzké nebo těžké, volné nebo poškozující pohyb. Kostra slabá nebo příliš silná, kloub zápěstí slabý nebo vystupující (uzlovitý). Nadprstí příliš strmé nebo příliš šikmé, prošlápnuté.
Vylučující vady: výše vyjmenované vady, příliš silné.
PÁNEVNÍ KONČETINY: stehna dlouhá a dobře osvalená. Kolenní kloub silný, pánevní končetina nesmí být ani strmá ani příliš šikmo postavená, ani úzká ani příliš široká. Mezi stehny a zádí nesmí být žádná disharmonie, obojí musí být spojeno v jedné křivce. Končetiny pevné, bez slabosti, pružné. Kostra vyjádřená, ale nikoliv přehnaně. Hlezenní klouby středně zaúhlené, v postoji ani příliš široce ani příliš úzce postavené. Nejsou příliš vysoko posazené. Správné zaúhlení v hleznech je pro tohoto ovčáka nezbytné. Záprstí robustní a suché, kolmé k zemi. Když pes stojí, jsou pánevní končetiny kolmé – při pohledu z kterékoliv strany.
Vady: záleží na stupni nedostatku.
Vylučující vady: pánevní končetiny celkově neodpovídající standardu.
TLAPKY: zakulacené a krátké, dobře uzavřené a klenuté. Drápky silné a krátké, tmavé barvy. Ani paspárky, ani nadbytečné prsty. Pes s paspárky není diskvalifikován, ale penalizován. Polštářky pevné, pružné.
Vady: penalizace podle nedostatků.
Vylučující vady: dvojité paspárky na všech čtyřech nohách.
SRST: silná, polodlouhá, ne kadeřavá, ne přiléhající, musí být hrubá a při promnutí mezi prsty vrzat. Délka dosahuje 5 až 6 cm na celém těle včetně ocasu. Podsada jemná a hustá.
Vady: délka srsti pod 4,5 cm, nedostatečně hrubá srst, sklon k přiléhající nebo kadeřavé srsti.
Vylučující vady: délka srsti pod 4 cm nebo nad 6 cm, kadeřavá nebo velmi přiléhající, jemná nebo vlněná.
BARVY: šedá, šedočerná, šedá s černým odleskem, šedomodrá, šedočervená, světle nebo tmavě plavá nebo kombinace těchto barev. Není povolena žádná větší bílá skvrna, malé bílé skvrny jsou povoleny na hrudi a na špičkách tlapek.
Vady: velká bílá skvrna na hrudi, bílá barva na všech prstech.
Vylučující vady: černá, bílá, harlekýn, strakatá, příliš mnoho bílé na hrudi, celé bílé tlapky, bílá srst na nevyjmenovaných místech.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
 FCI-Standard č. 160 / 02. 04. 2001 / GB
IRISH WOLFHOUND
Irský vlkodav ZEMĚ PŮVODU: Irsko
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 13.03.2001.
VYUŽITÍ: Až do konce 17. století se irští vlkodavové používali v Irsku k lovu vlků a vysoké. Používali se také k lovu vlků, kteří žili na velkém území Evropy, než byly vymýceny hluboké lesy.
KLASIFIKACE FCI: Skupina 10 Chrti.
Sekce 2 Hrubosrstí chrti.
Bez pracovních zkoušek.
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Víme, že Keltové usídlení na Kontinentu, chovali chrta, který byl pravděpodobně potomkem chrtů, jejichž obrazy se dochovaly na egyptských malbách. Keltové v Irsku se podobně jako kontinentální kmeny zabývaly chovem velkých psů. Velcí irští chrtové mohli být hladkosrstí nebo hrubosrstí, ale později zřejmě působením klimatických podmínek vlivů v Irsku pravděpodobně začali převládat drsnosrstí psi. První písemné zmínky o těchto psech pocházejí z období římského konzula v roce 391 našeho letopočtu, ovšem tito chrti žili v Irsku již v prvním století našeho letopočtu. Tehdy změnil Setanta název plemene na Cu-Chulain (Culanský pes). Za zmínku stojí i to, že v 1.století našeho letopočtu Uiseneach na svém útěku do Skotska s sebou vzali 150 takových psů. Irští chrti se nepopiratelně podíleli na vzniku skotských chrtů deerhoundů. Pár irských chrtů představoval od středověku do 17. století dar vysoce ceněný královskými dvory Anglie, Skotska i jinde. Tak se tito psi dostali do Anglie, Španělska, Francie, Švédska, Dánska, Persie, Indie a Polska. Změna názvu plemene na vlkodava pochází pravděpodobně z 15.století, kdy bylo každé hrabství povinno chovat 24 vlkodavů a chránit tak stáda sedláků před vlky. Když byl za vlády Cromwella (1652) zakázán vývoz vlkodavů, podařilo se díky tomuto opatření udržet dostatečný početní stav těchto psů, ale postupné mizení vlků a neustálá poptávka ze zahraničí měla na konci 17. století za vinu snížení stavu vlkodavů téměř až k vyhynutí.
Zájem o toto plemeno pravděpodobně vzbudila romantika a nové vlastenecké smýšlení konce 19. století. Irský vlkodav se stal živoucím symbolem irské kultury a keltské minulosti. V této době jeden z odhodlaných nadšenců, kapitán G.A.Graham, vyhledal několik zbývajících psů typu vlkodava, kteří stále ještě žili v Irsku, a s použitím krve Deerhoundů a občasného křížení s barzoji a německou dogou vyšlechtil typ psa, který odpovídal původnímu typu. Výsledky byly nakonec přijaty jako skutečné znovuzrození plemena. Irský chovatelský klub Irish Kennel Club připravil na své výstavě v dubnu 1879 zvláštní tříku pro irské vlkodavy a v dubnu 1885 byl založen klub. Dnes se irský vlkodav opět těší pozornosti, která mu byla věnována i ve středověku. Dnes se kromě Irska chovají irští vlkodavové v řadě dalších zemí.
CELKOVÝ VZHLED: Irský vlkodav by neměl být těžký ani masivní jako doga, avšak měl by být větší než deerhound, kterému se jinak podobá svým typem. Je pozoruhodný svou velikostí, majestátním chováním, silně osvalený, siný a přesto elegantně stavěný, lehkým a aktivním pohybem; hlava a krk jsou neseny vysoko; ocas je nesen pozvednutý s lehkým obloukem vzhůru na konci.
Žádoucí je pes velkého formátu včetně kohoutkové výšky a odpovídající délky trupu. Požadovaná velikost plemene je průměrná velikost 81 cm (32") až 86 cm (34") u psů. Jedinci tohoto plemena musí vykazovat sílu, aktivitu, odvahu a celkovou harmonii.
CHOVÁNÍ A TEMPERAMENT:„Doma mírný jako ovečka, při lovu odvážný jako lev.“
HLAVA: Dlouhá a rovná, nesená vysoko; kosti čela velmi lehce vystupují a mezi očima vykazuje velmi lehkou prohlubeň.
LEBEČNÍ PARTIE:
Mozkovna: Ne příliš široká.
OBLIČEJOVÁ PARTIE:
Tlama: Dlouhá a mírně zašpičatělá.
Zuby: Ideální je nůžkový skus, klešťový skus je přijatelný.
Oči: Tmavé.
Uši: Malé, složené do růžice jako u grejhunda.
KRK: poměrně dlouhý, velmi silný a svalnatý, dobře klenutý, bez laloku či volné kůže na hrdle.
TRUP: Dlouhý, dobře klenutá žebra.
Hřbet: spíše delší než krátký.
Bedra: Mírně klenutá.
Záď: Velmi široká mezi kyčlemi
Hrudník: Velmi hluboký, středně široký, hruď široká.
Žebra: Dobře klenutá.
Břicho: Dobře vtažené.
OCAS: Dlouhý a nesený v mírném oblouku. Přiměřeně silný a dobře osrstěný.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY:
Plece: Svalnaté, přinášející šířku hrudi, uložené šikmo.
Lokty: Dobře postavené, nevbočená dovnitř ani nevytočené ven.
Předloktí: Svalnatá, se silnou kostrou, zcela rovná.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
Stehna:Dlouhá a svalnatá.
Kolena:Dobře zaúhlená.
Bérce: Dobře osvalené, dlouhé a silné.
Hlezna: Dobře spuštěná dolů, nejsou vtočená dovnitř ani vytočená ven.
TLAPY:Přiměřeně velké, okrouhlé, nenatáčejí se dovnitř ani ven. Prsty dobře klenuté a sevřené. Drápy velmi silné a zahnuté.
CHODY / POHYB:Pohyb lehký a živý.
OSRSTĚNÍ
SRST: Hrubá a tvrdá na celém trupu, končetinách a hlavě; zvláště drátovitá. Srst nad očima a ve vousu je mimořádně drátovitá.
BARVA A ODZNAKY: Uznávané barvy jsou šedá, žíhaná, červená, černá, čistě bílá, žlutá nebo jakákoliv barva objevující se u deerhoundů.
VELIKOST A HMOTNOST:
Požadovaná kohoutková výška: psi v průměru 81 cm (32") do 86 cm (34").
Minimální výška: Psi 79 cm (31")
Minimální hmotnost: Psi 54,5 kg (120 lb)
Minimální výška: Feny 71 cm (28").
Minimální hmotnost: Feny 40,5 kg (90 lb).
VADY:
Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti.
· Příliš lehká nebo příliš těžká hlava.
· Příliš vystupující čelní kosti.
· Křivé hrudní končetiny; slabá zápěstí.
· Slabé pánevní končetiny a celkový nedostatek osvalení.
· Příliš krátký trup.
· Kapří nebo pronesený hřbet nebo zcela rovný hřbet.
· Velké uši a zavěšené uši přiléhající ke tváři.
· Vytočené tlapy.
· Rozevřené prsty.
· Krátký krk; výrazný lalok.
· Hrudník příliš úzký nebo příliš široký.
· Ocas příliš zatočený.
· Jiné zbarvení nosu než černé.
· Jiné zbarvení pysků než černé.
· Velmi světlé oči. Růžová nebo játrově zbarvená oční víčka.
POZNÁMKA: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.
|
